Příběh

 

Za časů dávných bohů, hrdinných válečníků a králů, nepokojem zmítaná zem zrodila hrdinku. Byla jí Sway, mocná kouzelnice, zocelená žárem četných bitev. Magie, vášeň a nebezpečí...

Její odvaha měla změnit svět.

Kapitola první: Počátek.

Na počátku bylo jen ticho a nekonečná tma. I vítr ustanul, jenž odvál s sebou poslední tóny Země, společně se zbylou nadějí lidstva. I poslední špetka světla v těch nejčistších duších pohasla.
Leč byl zde jeden muž. Jeho tvář byla vrásčitější než kterákoliv jiná, kterou kdo kdy spatřil. Jeho oči byly slepé, tělo zesláblé, a vlasy mu sahaly až ke kotníkům. Napůl člověk, napůl duch. Jeho stýchali se oslovit i nejmoudřejší z mudrců.
Již zde nebyl nikdo, kdo by si pamatoval jeho příchodu. Jeho věk sahal až za nejstarší dochované kroniky. O jeho schopnostech se vyprávěly legendy. Prý utkal se v souboji se samotným Ďáblem.
Protože však svůj život zasvětil silám dobra, a dosáhl až na poslední kruh bílé magie, tak ani samotná Ďáblova moc nebyla tak silná, aby jej uvrhla do věčného zapomnění. Jelikož však věděl, že jeho smrtí by byla narušena odvěká rovnováha dobra a zla, a jeho vláda by dospěla ke konci, uvalil na něj mocnou kletbu.
Jeho duši uvěznil mezi oba světy, nedopřejíc jí odpočinku, dokud nebude naplněno nejstarší ze všech proroctví. Proroctví, jež vyřkl sám " První". On, stvořitel, který vdechl život Bohu i Ďáblu.

Kapitola druhá: Zrození.

Když už to vypadalo, že je konec, a že Země padá do záhuby, téměř celá pohlcena zlem, ten muž povstanul a začal hovořit. Z tónu jeho hlasu šel mráz po zádech. Nebyl zde nikdo, kdo by dokázal vzdorovat. Byl to hlas, který v sobě skýtal tolik respektu, strachu, a zárověň naděje, kolik lidstvo nevstřebalo za poslední stovky let.
A on pravil: " Si vis pacem, para bellum. Než naposledy zapadne Měsíc v úplňku, na severu Země zrodí se dívka, dívka se sněhově bílímy vlasy. S ní přijde na svět i naše poslední šance, jak zastavit šířící se zlo. Vyšlete muže, najděte tu dívku a přiveďte ji. Musí být ochráněna za každou cenu. Po čas vaší cesty nad vámi budu držet ochrannou moc. Však musíte spěchat, neboť jsem na pokraji svých sil."
Nebylo jediné osoby, která by nad slovy starce pochybovala. Tak vydali se na cestu.

Kapitola třetí: Komplikace.

Putovali dlouho a bez odpočinku, neznali překážek. Pláněmi i pouští, močály i sněhem uháněli koně, vytrvale vstříc svému cíli. Cestu neznajíc, věřili, že stařec je povede.
Však po dlouhých dnech v sedle dopadla únava i na ty nejzdatnější. Museli najít místo k odpočinku. Brodili se nekonečným sněhem dál a dál, až konečně se před nimi vytyčila jeskyně.
Rozdělali tedy tábor, pojedli něco ze svých zásob, rozdělili hlídky a pomalu se uložili ke spánku.
Sotva však na obloze vysvitl Měsíc, dříve než se paprsky stačily dotknout sněhové pláně, ozval se mohutný ptačí křik. Uvázaní koně začaly být velmi neklidní, začli se vzpouzet a snažili se přetrhat otěže. Však marně. Muži se začali probouzet. " Co se děje? Co za tvora se to k nám blíží?" V tom se ve vchodu do jeskyně objevila silueta mohutných roztažených křídel.
" I my nešťastníci hloupí! Jsme přímo v doupěti Fénixově! Pojďte rychle, zkusme se dostat hlouběji do jeskyně, na únik je již příliš pozdě, venku bychom se stali jen bezbrannou kořistí!" Dali se tedy na útěk, beželi tak rychle, jak jen jim nohy stačily. V dálce se již ozýval jen zoufalý nářek koňí, jež byli trháni na kusy.
Konečně doběhli až na samotný konec jeskyně, děsivé zvuky ozývající se z dálky pomalu utichly. " Zdá se že jsme unikli, skryjte se a buďte tiše." Pronesl Velitel družiny. Vtom se přímo uprostřed prostoru mezi nimi cosi zalesklo. Zraky všech se upřely k neznámému. Ozvalo se mohutné a hluboké odfrknutí. " Co to...". Náhle se rozprostřely křídla s rozpjetím větším, než jaké kdokoliv z nich kdy spatřil, ozval se ohlušující řev, jako kdyby byly vražděny tisíce rostlých býků a u stropu se objevily plameny, jež vyšlehly přímo z tlamy LEDOVÉHO DÉMONA.
" Prýýýč !!!!!" Zvolal velitel berouc nohy na ramena rychleji než kdykoliv předtím. Všem mužům dojednoho už projížděl celý život před očima ve smtelném tranzu, když VTOM se přímo v temnotě před nimi zjevila ohnivá koule, odrážejíc ve světle muže v temném hábu, proletěla těsně kolem nich a zasáhla bestii přímo do chřtánu. " USTUPTE !" Zvolal neznámý cizinec. " RUIN HERU CURU KEMEN !" Vyslovil muž a celá místnost se vzedmula v základech, všechny muže oslnil záblesk světla jasnější jak odlesk slunce od tisíců diamantů, ozvala se ohromná rána a místnost zahalil oheň, odhodíc muže k zemi. Otočili se a Démon padl k zemi roztrán na kusy.

Kapitola čtvrtá: Osud či náhoda?

" Děkujeme Vám za záchranu, pronesl velitel. Kdo jste a kde ste se tu vzal?"
" Anna Fuin" Pronesl cizinec a místnost zahalilo světlo, vněmž vynikla cizincova rovná, elvenová hůl " Mé jméno není důležité. Jsem pouhý pocestný. Vy mi však povězte, co vaše kroky přivádí do těchto nehostinných končin?"
" Máme poslání. Hledáme dívku se sněhově bílímy vlasy."
Muž se podivil. " A proč ji hledáte?"
" Máme informace, že tato dívka je velice důležitá a může nadobro zastavit šířící se zlo, musíme tuto dívku ochránit."
" Pche, odcukl cizinec. Vy? Čekal jsem že mi osud pošle větší hrdiny."
" O čem to mluvíte? Zeptal se velitel."
" Tvoříte tu dějiny, pošetilci! Znám tu dívku, a znám taky proroctví ve kterém je zmiňována. Ode dne jejího zjevení čekám, abych naplnil svůj osud, který mi určil střetnout se jednoho dne s posly, kteří po ní budou pátrat. Pojďte za mnou."
A najednou se vše zdálo býti jasné, a muži cítili, že tohle je jejich osud.

Kapitola pátá: Konečně v cíli.

" Musíme dál na sever, přeplavit se na ostrov. Tam se dívka nachází."
" Jak však přesvědčíme její rodiče?"
" Nemá rodiče. Nikdo z tamních neví, kde se tam ta dívka vzala. Jednoho dne se probudili, a ona tam stála. Zkoušeli se jí vyptávat, ale nepronesla ani hlásku."
Společně tedy pokračovali v putování. Došli snad až na samotný okraj Země, kde na ně čekala připravená loď. Přeplavili se na ostrov a tam ji nalezli. Dívku, jejíž vlasy oslnily i po tak dlouhém putování zasněženými končinami.
Ta se již při prvním pohledu na výpravu rozeběhla a uchopila velitele za ruku. Následovalo předlouhé vyprávění a vysvětování, než nakonec sama dívka, i její opatrovníci dali svolení a celá družina se mohla vydat k návratu.

Kapitola šestá: Návrat.

Obdařeni zásobami, novými koňmi, a naplněni vírou, dávající jim smysl života jasnější než kdy předtím, zvládli zpáteční cestu téměř za poloviční dobu cesty do neznáma.
Při příjezdu domů se setkali s desítkami nevěřícných pohledů. Téměř nikdo již nevěřil v jejich úspěch. O to větší však byly oslavy.
Bez odkladů předvedli dívku před starce, který jako jediný zdál se být jistý v každém kroku, který učinil. A on pravil: " Předstup předemne, ať si Tě prohlédnu. Nikdy jsem nepochyboval, že proroctví dojde jednoho dne zdárného naplnění. Jsi ještě krásnější, než Tvoje sestra. Jaká škoda, že jsi ji nemohla nikdy poznat.
Kdybys měla jen ponětí, jaká síla v Tobě dřímá. Pojď za mnou, musím ti toho hodně povyprávět o Tvých předcích a Tvé sestře. Potom započneme s tréninkem. Zasvětím Tě do tajů umění, kterým vládly jen ty nejmocnější osobnosti dějin naší Země. Umění přežití."

Kapitola sedmá: Rozloučení.

A roky plynuly. Dívka rostla a sílila. Učila se od starce, četla v magických knihách, a porážela jednoho soupeře, který jí byl vybrán, za druhým. Až jednoho dne k ní stařec přistoupil a pravil: " Tvůj výcvik je u konce, již zde není víc, co bych Ti mohl povědět. Jsi moje nejlepší dílo. Teď se musíš vydat na cestu. Tvůj úkol je nesnadný, ne však nemožný. Využiješ- li vše co si se zde naučila, věřím, že Tvůj osud dojde naplnění.
Setkáš- li se se všemi, o kterých jsem ti pověděl:
Se Skaldem a Creatorem, bratry válečníky z Jihu, vládnoucí zbraněmi lépe než kterýkoli jiný smrtelník.
Wolisem, proradným vrahem a zlodějem, žijícím na Západě, který svou chytrostí a schopnostmi, předčil již nespočet pošetilců.
A v neposlední řadě také s nevlastními bratry, Canibem a Bunim, z Východu, vládnoucími tou nejčistší bílou, ale i tou nejtemnější, necromancerskou černou magií. Neustále se přícími, o to, číže je vlastně pro lidstvo prospěšnější. * Zhluboka se zasmál*
Nyní jdi, vezmi si vše co potřebuješ, osedlej jednoho ze svých oblíbených Zostrichů, jež ti z dostupné zvěře přirostl nejvíce k srdci, a naplň svůj osud."